Kdo pije potmě víno / Jan Skácel
Typ materiálu: TextVydavatel: Brno : Moravská Bastei MOBA, 2019Vydání: Vydání druhé, v nakladatelství MOBA vydání prvníPopis: 77 stran : ilustrace ; 22 cmTyp obsahu: text Typ média: bez média Typ nosiče: svazekISBN: 9788024386362Žánr/Forma: česká poezie | Czech poetryTyp jednotky | Aktuální umístění | Sbírka | Signatura | Stav | Poznámky | Půjčeno do | Čárový kód |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Knihy | Častolovice Dospělí | Beletrie pro dospělé | Dostupné | Poezie | 441940001085 |
Zaklínání v předminulém čase -- Roviny -- Pouta -- Pohádka o princezně a pávech -- Líto -- Prolety -- Noční kaluže -- Rosa coeli -- Báseň -- Jiná báseň -- Kdo potmě pije víno -- Ostrovy -- Poslední žízeň -- Bez ptaní -- Pohádka o tom co pravda není -- Tratidla -- Vyhledávání pavučin -- Pravidlo pánských jezdců -- Návštěvy -- Zakázaný člověk -- Hle nepatrné drábky netopýrů... -- Ti kteří zakázali sami sebe -- Vypálenci -- Torzo -- Tratidla -- Cestující v noci -- Cesta -- Drobné a tiše seřazené zrady -- Metaři -- Učitel druhé smrti -- Na prázdné dlani kamínek -- Pláč pro Hekubu -- Teiresiás čte zprávu o králi Oidipovi -- Portréty dávno vyhynulých ptáků -- Láska a neproclený bůh -- Popely -- Těžká suma sochařského umění -- Pohřeb konfidenta -- Sonet o smrti Dona Quijota -- Sonet o plivání z mostu do vody -- Všechno o slonech
Reedice básnické sbírky jednoho z nejvýznamnějších představitelů české poezie dvacátého století, která poprvé vyšla na sklonku autorova života v roce 1988. Sbírka slavného brněnského básníka přináší verše, jež jsou vyjádřením životní moudrosti i bilancováním lidského údělu. Autor se snaží definovat touhu po plnohodnotném životě, touhu po naplnění smyslu existence, jež je zde vyjádřena oproštěným výrazem, přesností metaforického vidění i průzračností básnické řeči. Verše po formální stránce vycházejí rovněž i z bohaté klenotnice moravského folkóru a básník v nich s otevřenou upřímností hodnotí svůj život, obrací se do dávné minulosti, smiřuje se se stářím i se smrtí. Uvědomuje si, že doba jeho působení a bytí na této planetě spěje k definitivnímu závěru, chce však odejít skromně, důstojně, s tichem a klidem v srdci: "Na konci cesty tážeme se kam / Já ale až přijde těžká chvíle / já se nezeptám // A ne snad z bůhvijaké pýchy / To snad jen proto že se ostýchám".
Zatím nikdo nekomentoval.